Journey of Mad Hammer

Země mezi dvěma říčkami s říčkou uprostřed

Otisky. Stovky otisků. Tisíce otisků. Padajíce zbraně. Krev. Řev. Šepot zničených. Křik šílených. Dopad. Jeden. Druhý. Mizí. Otisky mizí. Těla, kusy těl. Klid. Krev. Hlasy. Vrány. Tisíce vran.

Je to už nějaký ten čas co se toto stalo. Nedávno mě někdo zkoušel naučit co je to čas. Něco si o tom pamatuji. Z dob, kdy jsem nebyla tak velká… To je již dávno. Aspoň si to myslím. Ten kdo mě to zkoušel naučit byl docela zajímavý. Přišel s dvěma dalšíma. Jen se procházeli a šlapali po mě. Tak jsem je aspoň navedla k jejich družce. Také si prožila to co já před dávnou dobou. Její druhové mrtví kolem ní a ona sama uvězněná ve vlastní mysli. Děti Fialového jsou pěkné mrchy, na mě naštěstí nemohou.

Zpátky ke Družince o které vyprávím. Našli Opuštěnou a povedlo se jim odtrhnout mládě mraku. Hodně ho oslabili, tak jsem si na něm smlsla. Malá pomsta za to vše co ty potvory kdy provedly… Družinka se postarala o Opuštěnou a odvedla jí pryč. Dostali pomoc – Orlího muže. Toho jsem se bála. Omluvil se mi, že na mě musí stát, vzal si na svá záda Opuštěnou a odletěl. Má nádhernou duši, stejně jako všichni draví ptáci. Snad ho ještě potkám. I když se jej bojím…

Nezačala jsem s tímto vyprávěním zprostředka? Začala, že jo? Proč já vám vyprávím o Družině a začínám uprostřed? Vždyť to nemá smysl!?

Takže zpátky ke kořenům. Jsou to průzkumníci. Dva muži, jedna elfka. Mladí, ještě celkem nezkušení – vůbec mě neznali. Jejích hnízdo je dál ode mě, nevidím jej. Družinka má za úkol zkoumat místa kolem svého hnízda a hledat nebezpečí. Vím, že potkali Zavržené lidu Nargri a chvilku si s nimi hráli. Byla to docela zajímavá hra s kameny, ale tou dobou již bylo docela pozdě, tak jí rychle ukončili. Druhý den po této hře narazili na mě. A tenhle příběh jsem Vám již vyprávěla.

Co se dělo dál? Slezli ze mě – konečně. Lidi jsou docela těžký, hlavně tihle jsou mladí – neví co je dobré, co je špatné, zajímá je jen zisk. Sotva rozlepili svá víčka, sotva se vyklubali ze svého hnízda. Nechtěla jsem je na sobě mít. Odešli k chrámu Nargri. Ti o nich již věděli a připravili jim docela parádní uvítání. Falanga bojovníků, dokonce i jejich bůh vyjel ze svého brlohu je uvítat. Škoda, že to byly mláďata, nevěděli že před sebou mají boha. A i když na něj přímo hleděli, neviděli jej.

Na něčem se domluvili a žabáci (tak někteří říkají lidu Nargri) odešli. Pak přijeli Obchodníci. Nějak se dozvěděli o chrámu a pokladech které má a přijeli obchodovat. Dle všeho je zavolala Družinka.

Dva vozy, dva tucty Potrestaných, Orlí muž žádající o povolení projet. Vyhověla jsem mu. Potrestaní jsou děsiví. Tolik bolesti. Tolik. Krutý úděl nesou. Ale jsou rychlí. Obří vozy táhnou jako by byly z peří, říčky přeskočili jako by tam nebyly. K večeru dorazili k chrámu a jednání započala. Obchodník je liška podšitá, ten již viděl koho má před sebou. Družinka si mezitím odpočinula u vozů a celkem se flákali. Pohřebiště je nijak nelákalo, zůstali u svých vozů až do rána.

Viděli jste někdy překládku zboží? Je to nuda. Spousta papírů, stráže, bedny, pytle, papíry. A cifršpióni. Nevím co to znamená, ale byli tam. Počítali, kontrolovali, psali a nosili bedny sem a tam.

Konečně se družinka vydala podívat na Pohřebiště. Tedy, jen jeden z družinky – mladý klučina, který sotva začal otevírat oči. On to byl, kdo se snažil Opuštěnou zachránit a holými rukami bojoval s mrakem. Jak říkám – mládě. Kdyby věděl, tak bojuje myslí. Ruce jsou proti vzrostlému Fialovému k ničemu. Toto mládě došlo k říčce a pomocí požehnání na zemi na chvilku rozehnalo mlhu. Pohled na Pohřebiště jej docela dostal, chvilku bloudil v mlze než se vrátil k obchodníkům.

Obchodníci vyslali jiný průzkumný tým, aby se na Pohřebiště podíval. Dál to šlo jednoduše – obchodníci dokončili překládku a za neustálých otázek Družinky, kdy už konečně dostanou svou odměnu, odjeli zpět ke hnízdu. Jak říkám, mláďata.

Comments

CorwinCZ

I'm sorry, but we no longer support this web browser. Please upgrade your browser or install Chrome or Firefox to enjoy the full functionality of this site.